Průvodce: Ulicemi a parky Plzně

Převratnou pro tvář města se stala doba osvícenství a celé následující období až do počátku 20. století.

Josefínské reformy zasáhly i Plzeň. Přestavbou zrušeného kláštera dominikánek vzniklo velkoryse řešené lyceum, středisko vzdělanosti a vlastenecké obrody. Tuto kulturní tradici si podrželo dodnes, neboť slouží veřejnosti jako Státní vědecká knihovna.
Dostavba kláštera, podobně jako vznik dalších veřejných budov při obvodu historického jádra, byla podmíněna nejvýraznějším zásahem té doby do organismu města - zbořením městského opevnění a otevřením se tak města směrem ven, do krajiny. Této přestavbě padly za oběť všechny městské brány a z hradebního systému se dodnes zachovaly pouze fragmenty a jeden ze čtyř barokních nárožních bastionů, jimiž generál Lacron v roce 1646 město opevnil, čímž inovoval původní gotickou fortifikaci. Uvolněné plochy tak daly prostor pro založení městských sadů.
S rozvíjejícím se průmyslem a s rostoucími životními nároky stoupajícího počtu obyvatel se postupně mění i charakter městské zástavby, rozpínající se vně historického středu města, avšak vytěsňující i řadu hodnotných středověkých domů přímo v centru Plzně.
Období historizujících slohů zanechalo městu kromě řady činžovních domů novostavbu reálky ve stylu anglické romantické gotiky, novorenesanční stavbu divadla či budovu městského muzea.
Tvůrčí činnost architekta R.Štecha obohatila městské panoráma dvěma věžemi největší synagógy v Čechách a dodnes obdivujeme sgrafita Mikoláše Alše na činžovních domech podle Štechových projektů.

Tato kolekce je dostupná v anglické

a české

verzi.

Miloš Wimmer, Srpen 1998