Staletý stavební vývoj vtiskl Plzni
osobitou podobu, jejíž základní charakter předznamenala gotika. Renesance pak
rozhojnila architektonický fond především prvky měšťanské architektury.
Nejvýraznější stavbou je bezesporu
plzeňská radnice,
jejíž italský stavitel - Giovanni de Statia - dokázal, že se plně orientuje ve světovém
trendu soudobého pojetí prostoru. Provozní součástí
radnice je dnes také sousední
"Císařský dům".
Na konzolu jeho průčelí byla později umístěna barokní socha rytíře Žumbery,
žertovně přezdívaného Rolanda, symbolu tržních práv, který původně zdobil
kašnu v severovýchodním rohu náměstí.
Z renesančních měšťanských domů, často během vývoje přestavovaných
nebo demolovaných, se zachovaly četné portály druhotným umístěním v průčelích
pozdějších staveb.
Přestože přísně
geometricky členěná
Plzeň nenabízela barokní malebnosti příliš inspirace, poznamenalo baroko tvář
města podstatněji, především díky výrazným uměleckým osobnostem, které
v Plzni působily. Rukopis barokního architekta Jakuba Augustona lze rozeznat
nejen na architektuře měšťanských domů, ale i na objektech církevních.
Zabýval se dostavbou západního průčelí
františkánského kostela, především však
stavbou kláštera dominikánek při Litické bráně a k němu náležejícího
kostela sv. Anny.
Ruku v ruce s barokní architektonickou
tvorbou kráčí tvorba sochařská. S ní jsou spojena jména plzeňských sochařů
Kristiána a Lazara Widmannů.
Po velkém moru roku 1680 vyrostl na
náměstí
morový sloup.
Sochy světců z ohradní zdi tehdejšího hřbitova
chrámu sv. Bartoloměje
byly po jeho zrušení umístěny na
Rooseveltův most.
Morový sloup a chrám sv. Bartoloměje
Ano - právě umění poskytovalo plzeňským
měšťanům vhodný prostor, jak důstojně demonstrovat své ideové postoje.
Průvodce: Půvabná historická architektura
a
české 
verzi.