Zeměpisná charakteristika Plzně

Plzeň (náměstí) leží v nadmořské výšce 311 m v tzv. Plzeňské kotlině, kterou ze severu uzavírá Krkavecká pahorkatina, na jihovýchodě Radyňská vrchovina a na východě Radečské pásmo. Plzeňská kotlina je nejvýchodnější a zároveň nejnižší část ze západočeské pánve.

V Plzni se spojují čtyři největší řeky pánve - Mže, Radbuza, Úhlava and Úslava. Úhlava přitéká od Klatov a vlévá se do Radbuzy, přicházející od Staňkova, v jižní části Doudlevec v blízkosti vodárny v nadmořské výšce 302 m. Radbuza protéká dále Plzní a za měšťanským pivovarem se vlévá v nadmořské výšce 299 m do Mže. Ta přitéká do města od Radčic a teče dále pod Rooseveltův most. Úslava přitéká od Šťáhlav, protéká Božkovem, Lobzy, Letnou a v Doubravce u kostela sv. Jiří v nadmořské výšce 297 m se vlévá do Mže.

Celé město leží na třech diluviálních terasách různých výšek, jež vznikaly odvodňováním původního jezera.
Podloží Plzeňské kotliny tvoří algonkické břidlice. Na mnohých místech si prorazily cestu četné vyvřeniny, jako např. znamenitá žula v okolí Štěnovic, Borku a Čižic a spility, které vytvořily vrchy jako Homolku u Doudlevec, Chlum u Doubravky a řadu dalších.
Z jiných vyvřenin jsou zajímavé buližníkové suky, jako např. vrch Radyně, Ostrá Hůrka aj. Značně je zastoupen permokarbon, který vytváří pískovce a lupky jako např. u Radčic (Zámeček), a táhne se do severní a severozápadní části Plzeňska k Ledcům a na Třemošnou, Horní Břízu a Kaznějov. V jeho vrstvách je kamenné uhlí a kaolin.

Tento dokument je dostupný v anglické

a české

verzi.

Miloš Wimmer, Květen 1997