Plzeňský znak

Plzeňský znak je neobyčejně složitý a vyjadřuje ve svých symbolech historický vývoj města od jeho založení až do roku 1578.

Původním znakem města byla stříbrná chrtice v červeném poli, kterou si v době husitských válek dali do znaku měšťané, aby zdůraznili svou věrnost.
Od Zikmunda Lucemburského dostali roku 1434 zlatého velblouda v zeleném poli na památku svých činů za posledního obležení husity.
V roce 1466 papež Pavel II. rozšířil znak o dva zlaté klíče ve stříbrném poli a o zbrojnoše, držícího polovinu orlice ve zlatém poli.
V té době si Plzeňané sami dali do znaku obraz nejstarší plzeňské početi, tj. stříbrnou městskou bránu v červeném poli, v níž stojí král Václav II., držící v pravici obnažený meč a v levici štít s českým lvem. Na hradbě stojí prostovlasá dívka, mající v pravé ruce praporec s českým lvem a v levé s moravskou orlicí.

Plzeňský znak byl naposledy doplněn v roce 1578 papežem Řehořem XIII. o štítonoše - anděla. Za štítem jsou dvě přílby s halapartnou na pravé straně, uprostřed tři pahorky s olivovými ratolestmi a nápisem: "In hoc signo vinces" (V tomto znamení zvítězíš). Na levé straně je vojevůdcovská hůl - buzikán.

Na listině Řehoře XIII., která je uložena v městském archivu, je plzeňský znak poprvé doložen barevně.

Tento dokument je dostupný v anglické

a české

verzi.

Miloš Wimmer, Květen 1997